Reálný model hlavy T-Rexe

Před několika lety, když jsem ještě zkoušel studovat stavařinu na VUT, zrodil se mi v hlavě nápad - vymodelovat dinosauří hlavu.

"Já vím - jsem cvok," řekl jsem si, ale rozhodl jsem se, že tomu dám volný průběh.

Tuším, že bylo zrovna moje první zkouškové období a mě zrovna čekala zkouška z fyziky.

Byl jsem si jistý, že to vymodelovat dokážu! No jo, ale z čeho?

U babičky jsem si všiml hromady starých novin. Odvezl jsem si je domů, vzal jsem k ruce nůžky a izolepu a dal jsem se do práce.

Na natrhání a zmuchlání papírů jsem si tehdy tuším sjednal pomocníky. Pomáhal mi tuším malý brácha, máma a bráchův kámoš - sousedovic kluk.

Mezitím proběhla zkouška z fyziky, kterou jsem (samozřejmě kvůli důležitějším věcem) musel opakovat. Ale čert to vem - nakonec jsem i tu zkoušku udělal - a dokonce na jedničku. (ne, že by mi to doteď k něčemu bylo)

Když změť papírů a izolepy začala opravdu vypadat jako hlava, rozhodl jsem se, že jí pověsím na zeď. S tím mi tehdy pomohl strejda. Zabudovali jsme na zeď držáky, které se normálně dávají pod umyvadlo. A od té doby se měnilo vše kolem - hlava však zůstávala na jednom místě. Jak šel čas, vyměnil jsem totiž pod hlavou různé vybavení pokoje. Nejprve byl pod ní gauč, později klece s papoušky. Poté jsem si pořídil terárko s hadem, které jsem vyměnil za klece.

Samotná Smallhanderova hlava sice zůstávala na místě, sama se však postupem času také mírně měnila.

V době, kdy jsme zabudovali držáky na zeď, byla spodní čelist ještě pohyblivá - dala se zavírat a otevírat. Aby to bylo možné, musel mít ještěr na krku "ohryzek", který nebyl na pevno. Dal se vyndat a tudy šla hlava nasadit na lidskou hlavu. Jako maska se to ale nosit nedalo - koukat ven se sice dalo skrze tlamu, ale celá hlava byla příliš těžká.

Později jsem přistoupil k polepování toaletním papírem - chtěl jsem na něho totiž lepit šupiny. Na lesklý povrch izolepy to nebylo možné. Toaleťák byl tedy vhodný podklad.

Pak jsem začal přemýšlet nad tím, z čeho šupiny udělat. Vyzkoušel jsem kusy kartonu, listy z borových šišek, pomerančovou kůru... nic z toho se mi nelíbilo. Nakonec jsem se rozhodl pro trochu nákladnější variantu povrchu - v papírnictví jsem koupil modelínu, která tvrdne na vzduchu.

Hlavu jsem celou pokryl tou modelovací hmotou - v některých místech jsem šupinky vyrýpal, hmota zatvrdla, hlava ještě více ztěžkla a tlama od té doby zůstala natrvalo otevřená. Dokonce i volný "ohryzek" a zuby jsem zabudoval. Zuby bylo ještě potřeba přeleštit "šmirglem", takže jsem si zahrál i na zubaře.

Obě ruce stále mám. 

Po čase jsem se ale přestěhoval - pokoj ode mě dostal brácha. Hlavu jsem uklidil na půdu a od té doby se tam na ní jen práší.

Jednou v budoucnu jí třeba opět vytáhnu, opráším a dokončím.